Název

Kralický Sněžník 2014 - vandr z jara do zimy a zpět

Popis

Už párkrát jsem šla na Kralický Sněžník z polské strany, letos jsme se s přáteli domluvili, že půjdeme pro změnu z české strany. Zpočátku jsem z toho měla i mírné obavy, (hlavně kvůli mé hůř pohyblivé noze),protože všichni, kdo tam byli, říkali, že cesta je dost náročná. Ale dohodli jsme se, že to půjdeme na dvakrát.
V pátek večer jsme dorazili do Starého Města a s jednou krátkou zastávkou ve Stříbrnicích v hospodě jsme došli na Návrší, kde jsme zabivakovali.
Druhý den brzy ráno jsme vyrazili nahoru. Ušli jsme pár metrů a začínal poletovat sníh. Předpověď počasí tedy nelhala. Cesta byla zpočátku suchá a dobře schůdná, pak začala být pokrytá zbytky umrzlého sněhu, který se čím dál blíž k vrcholu měnil v led. Necelé dva kilometry pod vrcholem už jsme si museli nasadit nesmeky.
Sněžilo víc a víc. Vítr sílil, ledové jehličky sněhu bodaly do tváře a do očí a mlha stále houstla. Na Schronisko jsme došli jako sněhuláci. Ale byla jsem šťastná. Dokázala jsem to!
Pozdravili jsme se se všemi přáteli, kteří tam dorazili před námi a v družném rozhovoru jsme poseděli až do večerních hodin. Ale ouha. Večer přišla SMS od kamaráda, který odjel odpoledne domů, že se na nás žene vichřice. Stanující honem běželi kontrolovat stany, my, bivakáři jsme se raději uchýlili do závětří nebo pod střechu.
Ráno jsme zjistili, že stromy to sice nelámalo, ale sněhu napadlo až dost. Dokonce tolik, že jsme cestou dolů ztratili stezku a místo k prameni Moravy jsme v té mlze mířili někam dolů do kotle. Naštěstí jsme na to přišli včas a přes lavinové pole jsme se dostali zpět na značku. Pak už se šlo dobře.
Zastavili jsme se na Návrší na snídani. To už nesněžilo, jen padal déšť se sněhem a když jsme došli do Starého Města, už jen drobně pršelo. A cestou domů, v Zábřehu jsme viděli nádhernou duhu.

Nastavení